Nedalo mi, abych se pana Branislava Mikitky nezeptala, jak se k výrobě reklamy kdysi dostal a jaký je jeho příběh.
Jako asi každý student jsem tehdy chtěl zbohatnout nejpozději do dvou let. Studoval jsem tenkrát grafiku a design na střední grafické škole na Hellichově ulici v Praze. Segment reklamy mi přišel jako ten správný obor, v němž bych mohl uplatnit své schopnosti. Měl jsem tehdy štěstí a jeden starý mistr mne zasvětil do způsobu, jak se vytvářely výlohy za první republiky. A tak jsem dostal první zakázku.
Jezdil jsem na motorce s bedničkami barev, výlohu jsem nastříkal pivem a pak polepil alobalem. Sehnal jsem si starý lékařský skalpel a hubkou, kterou jsem doma sebral mamince, jsem nanášel barvu. Roličky alobalu jsem sháněl po celém okrese. Jen blázen mi tehdy mohl zadat zakázku. Až potom se objevily první fólie. Plotry tehdy ještě nikdo neměl. Koupil jsem si první fólii, na ni jsem přefocoval písmenka a ta pak vyřezával. Když jsem si kupoval svých prvních 5 metrů fólie, byl jsem frajer. Potom mi jeden kamarád vnukl myšlenku, že vše, co potřebuji k výrobě profi reklamy, je laserová tiskárna, plotr a počítač.
Řekl mi, že když mu vyrobím reklamu, tak to bude platit jako akontace a plotr pak budu splácet. Tehdy mi to připadlo jako sen, jen jsem se tenkrát zapomněl zeptat na cenu. Byl jsem v té době úplně naivní. Za tři týdny mi volali, že mi mají plotr nainstalovat. Tak jsem si pronajal prostor o rozloze 200 m2, kde jsem měl jen jeden stůl a jednu židli, a oni přišli. Počítač, laserovou tiskárnu a plotr jsem tehdy viděl poprvé v životě a zároveň jsem pochopil, že s tou pronajatou plochou jsem to neodhadl. Cena akontace tehdy byla 150 tisíc korun a já jsem byl donucen dát bance jako zástavu vinohrad mých rodičů. Když přišly peníze z banky na můj účet – co udělá mladý kluk, když má poprvé na kontě peníze? Ano, koupí si auto, a zase jsem neměl nic.
No prostě začátky byly úsměvné, partyzánské, naivní. Práce s prvním plotrem se nesla v duchu metody pokus-omyl. Zjistil jsem, že zná jen 4 fonty, dalších 20 jsem si musel koupit. Nevěděl jsem, že existuje nějaká přenosová fólie, takže vyřezaná písmenka se zkroutila a slepila. No prostě byl to porod. Dál jsem tedy maloval výklady pivem a splácel a splácel.